Nyní vás chci upozornit na rozdíl mezi obyčejnou a spalující touhou. Měl jsem spalující touhu donutit přírodu, aby vyvinula sadu naslouchadel pro mého syna a pracoval jsem na tom tak dlouho, dokud to příroda neudělala. To bylo tak spalující, že se to pro mě stalo posedlostí. Zaplatil bych jakoukoli cenu, abych cíl této touhy naplnil.

Spalující touha je taková, u níž jste se zhypnotizovali tak dokonale, že se již vidíte, jak držíte předmět této touhy ještě předtím, než jej začnete získávat. To je autohypnóza. Myslíte si, že je to nebezpečné slovo? Pokud ano, zapomeňte na tuto myšlenku, protože autohypnózu používáte každý den, ať už o tom víte, nebo ne. Většina lidí prochází celým životem pod vlivem autohypnózy, díky níž se zbavili myšlenek na chudobu, nemoc nebo špatné zdraví. Ještě jsem nenašel člověka vynikajícího v jakémkoli povolání, který by neměl schopnost okamžité autohypnózy. Vyhledáte-li skvělého učitele, výjimečného obchodníka nebo kohokoli jiného, najdete člověka, který se dokáže velmi snadno uvést do stavu autohypnózy a vrátit se k jakékoli myšlence, kterou si vybere. Většina lidí se však místo toho, aby se proti neštěstí obrnila, vrhá na opačnou stranu tím, že pohromy očekává a ve finále i nachází.

Je mnoho věcí, které bych vám mohl říci a na které jsem, přiznávám, velmi hrdý, ale jedna z nich vyniká nad všechny ostatní dohromady, a to je fakt, že jsem se aplikací své vlastní filozofie dostal do pozice, kdy se nebojím ničeho na světě – tohoto ani žádného jiného světa – vůbec ničeho. Nebyl jsem takový vždycky. Byly doby, kdy jsem se obával mnoha věcí, a obvykle mě věci, kterých jsem se obával, tak či onak dostihly. To bylo v době, kdy jsem nechápal fungování zákona kosmické síly návyků. Chci vám říci, že veškerá moje svoboda těla i mysli přišla před deseti lety, kdy mi byl tento zákon poprvé odhalen. Mimochodem, touha objevit, co mé filozofii chybělo, byla v mé mysli už mnoho let. Věděl jsem, že chybí nějaký článek, a právě v té době mi byl odhalen zákon kosmické síly návyků.

Byl jsem na návštěvě v horách ve Virginii a tam jsem potkal policistu z Detroitu, který už byl ve výslužbě a jmenoval se Roy S. Baker. Celý život byl policistou, nebyl příliš vzdělaný, mluvil příšernou angličtinou a jeho způsoby byly mimořádně špatné.

Nebyl to člověk, který by si zasloužil velký obdiv, ale udělal pro mě něco, za co mu budu vždycky vděčný. Vzal do ruky jeden z výtisků knihy Zákon úspěchu, chvíli v ní listoval, odložil ji a řekl: „Příteli, musíš pátrat dál. Ještě jsi v této filozofii neřekl poslední slovo.“