NAKOPÁVAČ | 30 DNÍ K BOHATSTVÍ

25/30

Váš dvacátý pátý den

Vítáme Vás u dvacátého pátého dne Nakopávače bohatství. Jako vždy jsme pro Vás připravili hudební podkres. Naleznete jej opět v liště výše. Tuto klavírní skladbu jsme pro Vás vybrali, protože pomáhá prožít hlouběji příběh, který právě budete číst. Stačí když bude hrát tiše tak, aby Vás v představách neodváděla od příběhu...

Příběh plný bohatství

Errol Abramson

„Uspěje každý, kdo má touhu silnější než překážky.“ 

Podél prosluněného Balboova pobřeží v Newport Beach se táhla dlouhá přímá silnice. Vedla až k ikonickému dřevěnému molu, u kterého stála vyhlášená restaurace – gurmánská mekka místní smetánky. Obloha byla ten den bez mráčku, slunce se třpytilo ve vlnách a vysoko nad všemi létali bílí racci. Z rozjímání vytrhl Errola až vzdálený rachot. Otočil se tím směrem. Na horizontu zahlédl malou červenou tečku, která se vlnila v horkém vzduchu nad silnicí. Byla víc slyšet než vidět.

Jak se zvětšovala, začínala nabírat reálné obrysy. Brzy už čtrnáctiletý parkýr poznal, že to není jen nějaká obyčejná červená. Byla to červená odstínu Rossa-corso. A tuto barvu používá jen jediná automobilka na světě. Zrychlil se mu tep. Blížilo se k němu zbrusu nové Ferrari 250 GTO 1964, nejkrásnější a nejvzácnější auto na světě – auto jeho snů.

Zabočilo na parkoviště a Errol v duchu děkoval Bohu. Otevřel nadšeně dveře u řidiče, majitele s poklonou přivítal, převzal od něj klíčky od Ferrari a popřál mu dobrou chuť. Pak usedl do koženého křesla, nastartoval, pomaličku objel parkoviště a zaparkoval na prvotřídním místě přímo u restaurace. V hlavě se mu honily myšlenky na to, jak velké spropitné ho asi čeká. „Deset dolarů, dvacet dolarů… možná dokonce padesát!“ tipoval si a u toho přemýšlel, jak zařídit, aby spadly do kapsy jemu a ne některému z jeho kolegů. Když bude ignorovat nově příchozí a zůstane pořád na dva metry od hlídače stojanu s klíčky, určitě to bude on, koho vybere, aby sporťáka zase přivezl.

Za hodinu vedle hlídače zadrnčel telefon. Pokaždé, když se některý z hostů chystal k odchodu, zástupce provozního zavolal, že mají přistavit vůz. Hlídač telefon zvedl: „Ano, rozumím,“ zavěsil, otočil se na něj a řekl: „Errole, to Ferrari.“ Mladičký parkýr nadskočil radostí, sebral klíčky, doběhl k autu a dojel před hlavní vchod přesně ve chvíli, kdy majitel vycházel. Vystoupil a s uctivou poklonou mu klíčky vrátil. Teď už je čas na odměnu, bude z něj boháč, vířily mu myšlenky. Řidič si parkýra změřil od hlavy k patě. Oblek měl o číslo větší, boty už prochodil někdo před ním. Vytáhl ze své kapsy tučnou ruličku bankovek, stáhl z nich gumičku, vytáhl jeden dolar a mladíkovi jej podal.

Errola se zmocnil pocit rozčarování. Zíral na tu jednodolarovku ve svých rukách a nedokázal zakrýt zklamání. Měl být vděčný, ale nešlo mu to. Místo toho měl na krajíčku. Majitel Ferrari to viděl a vytrhl klukovi dolar z ruky. Errola to vyplašilo: „To né, já ho rozzlobil, teď mě propustí,“ začal panikařit. Řidič ale vytáhl z kapsy saka zlaté pero a cosi na tu bankovku napsal. Pak ji podal Errolovi zpátky a řekl: „Chlapče, potřebuješ změnit své myšlení a svůj postoj,“ pak usedl do auta, nasadil si kožené rukavice a nastartoval. Jak se Ferrari vzdalovalo, pohlédl Errol na svůj dolar. Stálo na něm: Myšlením k bohatství. N. Hill.

Další sobotu brzo ráno se Errol vydal do knihkupectví. Položil ten dolar před prodavače, ukázal na inkoustem napsaný vzkaz a zeptal se, zda takovou knihu mají. Prodavač nahlas četl: „Myšlením k bohatství od Napoleona Hilla? Ano tu máme.“ Přinesl ji, stála 99 centů. Čtrnáctiletý Errol tím popsaným dolarem zaplatil a s knihou v ruce odešel. Nic netušil o tom, jaká kouzla se v jeho životě díky ní začnou dít.

Dětství měl hodně těžké; maminku ztratil, když byl ještě malý, a vztah s otcem, který žil ve Winnipegu v Kanadě, byl víc než napjatý. Ve dvanácti utekl Errol do Kalifornie a teď už dva roky žil sám v ošuntělém jednopokojovém bytě na periferii Newport Beach. Při základní škole pracoval jako parkýr aut a odklízeč nádobí. S penězi sice vycházel, zato s knihami jako dyslektik vůbec. Na tuto knihu byl ale zvědavý. Pomalu ji stránku po stránce přelouskával. Vtáhla ho jako ještě žádná. Za celý víkend vyšel ze svého bytu jen jednou – aby si koupil blok na poznámky. V pondělí školu vynechal, aby mohl pokračovat ve čtení. V úterý nad ránem knihu dočetl.

Napoleon Hill sliboval čtenáři, který zachytí to tajemství roztroušené na stránkách knihy, že mu odemkne zaručenou cestu ke všemu, co kdy chtěl. Pro chudého kluka, který na tom byl jen o kousíček líp než děti na ulici, byl takový příslib nadějí na lepší budoucnost. Sepsal si podle pokynů v knize své nejdivočejší touhy a sny nehledě na to, že mnoho z nich – jako například vlastnit Ferrari – se vzhledem k jeho situaci jevilo nerealisticky. Potom si napsal, že chce být milionářem, mít společenský status a uznání.

Když šel ve středu ráno do školy, měl na tváři úsměv od ucha k uchu. Navenek se v jeho životě sice ještě nic nezměnilo, ale poprvé se necítil chudý. Kniha rozšířila jeho obzory a Errolovi v žilách spolu s krví proudila naděje. Věděl, že se začnou objevovat příležitosti a on na ně chce být připravený. Příští dva roky bral každou práci, která se naskytla, a šetřil, jak jen mohl, aby nashromáždil nějakou částku, se kterou by mohl něco rozjet. Realitní trh byl právě uprostřed velkého sezónního růstu a Errola napadlo, že by mohl někomu pomoct s prodejem domu. Jednou na parkovišti zaslechl
konverzaci dvou hostů restaurace:
„Nevíš o někom, kdo by chtěl koupit dům?“
„To nevím…“
„Já vám ho prodám, pane!“ vskočil Errol do hovoru.
Muži se s překvapením dívali na mladého parkýra.
„A dám vám, pane, ještě dnes 1.000 dolarů, pokud prodej svěříte výhradně mně,“ dodal sebejistě, „a pokud váš dům do čtvrt roku neprodám, těch tisíc dolarů bude vašich, pane.“
„A kolik procent chcete provizi, mladíku?“ zeptal se majitel domu.
„Žádnou provizi, pane. Pokud ale váš dům prodám za víc, než jste chtěl, tak si rozdíl ponechám.“
Ještě ten den předal Errol majiteli domu 1.000 dolarů z peněz, které si našetřil, a k požadované ceně za dům připočítal 5.000 dolarů, které zůstanou jemu, když dům do čtvrt roku prodá.

Ani ne za měsíc vyslechl Errol na parkovišti jiný rozhovor:
„Nevíš o někom, kdo prodává dům?“
„To nevím…“
„Já o někom vím, pane!“ vskočil Errol do hovoru.
Obchod se uskutečnil a Errolovi z něj zůstalo přesně 5.000 dolarů. Nyní měl peníze na to, aby za stejných podmínek zastupoval nemovitostí pět. Celý vzorec úspěšně zopakoval a pak ještě jednou a do roka a do dne takto prodal 44 domů a na každém vydělal minimálně pět tisíc. Bylo mu sedmnáct let a v bance měl uloženo téměř čtvrt miliónu dolarů.

Knihu Myšlením k bohatství četl stále dokola a začal přemýšlet o vlastnění nemovitostí. Jeden z jeho klientů ho v tu dobu oslovil, zda by našel kupce na jeden bytový komplex. „Já ho od vás koupím, pane,“ odpověděl mu Errol. Z našetřených peněz zaplatil zálohu a nějaké opravy, zbytek si půjčil od banky. Našel si nájemníky a do pěti let byl z Errola Abramsona milionář. Protože měl skoro všechny peníze v aktivech a z většiny příjmu z nájemného splácel bance hypotéku, hledal v mezičase další příležitosti, které by zlepšily jeho cashflow.

V sedmdesátých letech byl na vzestupu obchod s vitamínovými tabletami, a tak si Errol s nimi založil zásilkový obchod. Z volného kapitálu pokryl náklady na vybavení a pomocí předplatného získal od prvních zákazníků prostředky na nakoupení zásob. Neustále přemýšlel tak, aby mu peníze vydělávaly další peníze. Každý dolar byl vydřený a žádný nechtěl jen tak vyhodit z okna. Učil se od každého úspěšného podnikatele, kterého znal. Začal navštěvovat různé obchodní semináře a piloval své dovednosti.

Jeho obchod s vitamíny rychle rostl a pobočky měl už po celém městě. Udělal si dobré známosti v jedné rádiové stanici a na otevření svých nových prodejen zval samé významné osobnosti. Brzy začal také vydávat časopis o zdraví, který zvyšoval u veřejnosti povědomí o doplňcích stravy. To přilákalo uznávané lékaře, kteří se stali zastánci jeho značky a do časopisu přispívali svými články.

Když obchodováním s vitamíny vydělal Errol dostatek peněz, zainvestoval do rekonstrukce svého bytového komplexu a byty se slušným ziskem prodal. Jeho podnikatelské impérium se stále zvětšovalo, ale on nohu z pedálu nesundával. Soustavně na sobě pracoval a pokud nevěděl, jak se něco dělá, najal si experta v dané oblasti, aby ho to naučil nebo dělal za něj. Z každé chyby se ponaučil, v každé nepřízni hledal příležitost. Dodnes založil, koupil a prodal téměř 50 firem napříč všemi odvětvími od maloobchodu, přes reality, financování, výroby, až po sport, zdraví a marketing. Čtyři firmy
z těch, co založil, dosáhly ročního obratu více než 1 miliardy dolarů a většinu toho dokázal ještě před tím, než začala éra internetu.

I přes veškerý svůj úspěch se dnes Errol cítí nejlépe v ústraní. Období, kdy konzultoval firmy z Fortune 500, skončilo a ve svém pokročilém věku si dělá radost mentorováním mladých podnikatelů a investováním do jejich start-upů.

„Když se ohlédnu za svým životem, je až neuvěřitelné, že na počátku toho všeho stála jediná kniha. V posledních letech jsem si proto vytvořil nový zvyk. Kdykoliv jsem někde v restauraci, v hotelu, v obchodě, kde by se očekávalo, že při placení nechám obsluze spropitné, nechám jim tam místo toho jeden výtisk Myšlením k bohatství. Už jsem jich rozdal přes tisíc a mám naději, že pokud se podle ní byť jen jediný z těch lidí začne řídit, stálo to za to,“ usmívá se dnes už stařičký Errol.

Errola za život požádalo mnoho lidí, aby se stal jejich mentorem. Na fotografiích můžete nalézt napříklat legendárního Tonyho Robbinse nebo Petera Sagea, dlouho před tím, než se stali slavnými a dosahovali svých vrcholných úspěchů. Společným jmenovatelem jim byl Errol Abramson a principy z knihy Myšlením k bohatství | 1937 První vydání od Napoleona Hilla.

Do e-mailu Vám zítra zašleme odkaz na dvacátý šestý den Nakopávače, ve kterém Vás čeká odhalení třetího ze ČTVRTÉ TROJICE principů bohatství. Více než princip se jedná o další biologický aspekt Vašeho těla. Zatímco podvědomí je nehmatalné, celkově již dvanáctý princip je více než hmatatelný, dnes již docela dobře prozkoumaný, ale v době, kdy Napoleon Hill psal knihu Myšlením k bohatství, se o tomto orgánu vědělo jen velmi málo. Přesto Hill vypozoroval mnohé z jeho schopností a předpověděl je dříve, než je věda a lékaři dokázali popsat.