Vítáme Vás u jedenáctého dne Nakopávače bohatství. Jako vždy jsme pro Vás připravili hudební podkres. Naleznete jej opět v liště výše. Tuto klavírní skladbu jsme pro Vás vybrali, protože pomáhá prožít hlouběji příběh, který právě budete číst. Stačí když bude hrát tiše tak, aby Vás v představách neodváděla od příběhu...

Ten den se ale myšlenky všech přítomných točily jen okolo odvážných přeskoků, skluzů a výkrutů, které skateboardisté předváděli v horkém slunci. Jedenáctiletý Rob měl oči přilepené na svého oblíbence, profesionálního skateboardistu Neila Blendera. Po turnaji chlapec proklouzl na VIP parkoviště a odvážně zaklepal na zadní dveře Blenderovy limuzíny. Neil otevřel, podíval se na chlapce a čekal, co bude.
„Hej, pane Blendere, nemyslím si, že je v tom autě dost místa pro vás i ten váš skateboard,“ vyhrkl ze sebe Rob.
Neil se zasmál: „A víš ty co, kluku? Máš pravdu!“ a chlapci svůj vítězný skateboard věnoval.

Jedenáctiletý Rob Dyrdek se tehdy naučil jednu z nejhodnotnějších lekcí vesmíru, tu, kterou moc lidí za celý svůj život pořádně nepochopí, tu, o které mluvil Napoleon Hill: „Cokoliv si mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho může člověk dosáhnout.“

Se svým novým skateboardem Rob svědomitě trénoval a o rok později se mu tvrdá práce vyplatila – byl jmenován vůbec nejmladším členem prestižního skateboardingového týmu G&S. V Daytonu nebyla skateboardová komunita příliš velká, a tak chlapcův ohromný talent snadno vynikl a začal přitahovat pozornost místních sponzorů. Každý den po škole jezdil Rob vypomáhat do skateboardového obchodu, který vlastnil ambiciózní devatenáctiletý podnikatel Jimmy George. Dělal u Jimmyho vše, co bylo potřeba.

A když nic potřeba nebylo, tak celé hodiny cvičil a zkoušel nové triky ve skateparku, který nechal Jimmy na dvorku za prodejnou vybudovat. Po cestě ze zaměstnání ho táta nabral a jeli společně domů. Díky výpomoci v prodejně mohl mladý Rob koukat přímo pod ruce na to, jak se buduje úspěšný byznys. Skateboardingové kultuře rychle rostla popularita a mnoho starších Robových kamarádů v oboru začalo podnikat také. Vše tedy sledoval z první řady, byla to pro něj škola byznysu – od nápadu přes design výrobku až po marketing a distribuci objevoval zvídavý Rob, jak se vyrábí úspěch. Každý vydělaný cent z práce u Jimmyho si schovával.

Stejně tak každý dolar, který mu vynesly smlouvy se sponzory. Bylo mu teprve 15 let, když se rozhodl, že je čas vstoupit mezi profesionály. O rok později Rob nechal střední školy a přestěhoval se do Kalifornie – mekky skateboardingu. Byla to jeho vstupenka do velkého světa.

V následujících letech měl Rob první šanci procvičit svého podnikatelského ducha, když založil firmu, která vyráběla skateboardové „trucky“ – kovové osy, na které se upevňují kolečka. Sám si vymyslel název a vytvořil logo. Jeho produkt měl úspěch. V jednu dobu jeho osy používala pro své skejty celá první světová desítka skateboardistů. Robova pověst vzkvétala.

Jeden z jeho hlavních sponzorů, kalifornská značka oblečení Droors Clothing (DC), se rozhodla vstoupit do zatím neprozkoumaných vod a začít vyrábět sportovní obuv. První model měl být navržený speciálně pro skateboardisty. DC oslovila Roba, jestli by jim nechtěl pomoct nový projekt odstartovat. Ačkoliv neměl žádné zkušenosti v produktovém designu ani technologiích, souhlasil. Mohl se spoléhat jen na svou představivost a instinkty.

Pro DC pak v roce 1993, ve svých 19 letech, navrhnul inovativní a praktickou botu, která se časem stala celosvětovým symbolem skejťáctví. Tržby DC díky Robovým botám doslova explodovaly. Během šesti let se obraty firmě zdesetinásobily na 50 miliónů dolarů ročně. Díky své slávě ve skateboardingu a prudce rostoucím prodejům v DC si Rob vyjednal slušnou provizi z každého jednoho prodaného páru bot, u kterého se podílel na výrobě nebo designu. Ke každému modelu, který navrhl, vymyslel Rob také příběh, který jej pak prodával. Jeho boty měly tak velký úspěch, že si mateřská firma změnila název z Droors Clothing na DC Shoes.

Rob pokaždé tužkou na papír načrtl nový design, pastelkami vybarvil a poslal jej pracovníkům DC, kteří pak práci dokončili – přepálený koncept uhladili, sehnali materiály, připravili technický tým na výrobu a dostali boty na trh. Z Robovy představivosti najednou pocházela třetina tržeb DC. Ve třiadvaceti letech mu svět ležel u nohou a mysl překypovala bláznivými nápady, ze kterých toužil vybudovat impérium.

Do sportu a oblečení okolo skateboardingu se pumpovalo čím dál více peněz. Sport se rychle vyvíjel a každá značka chtěla urvat kousek koláče. Sponzoři začali od svých ambasadorů vyžadovat stále víc a z free kultury, která měla všechno a všechny na háku, se stával tvrdý byznys, marketing a propagace. Designéři zaměstnaní v DC těžce nesli vliv a slávu Robových modelů, které si načrtl kdesi doma na koleni nebo bůhvíkde. Dostával narozdíl od nich tučné odměny, aniž by byl denně v kanceláři. A kromě toho se věnoval všemu možnému, zakládal další firmy a jeho zájem a zaměření na skateboarding se vytrácely. V DC začala houstnout atmosféra a vznikl tlak na jeho vyhození.

Vedení si pak Roba zavolalo a začalo pomalu vycouvávat ze sponzoringu. Smlouvu mu skrouhli na dva roky se slovy: „Robe, myslíme si, že tvoje nejlepší léta jsou už za tebou. Ztrácíš drajv i zájem. Za dva roky ti bude 25 let a tvoje atletická kariéra už teď pohasíná. Jsou tady mladší, rychlejší a lepší skateboardisti než jsi ty. Určitě to pochopíš. Všehovšudy vždycky tady budeme mít pro tebe místo v našem týmu designérů.“

Jejich slova se zahryzla Robovi do mysli a nedala mu spát. Po tom, co pro ně všechno udělal, ho takhle chtějí odvrhnout? V hlavě měl spoustu otazníků a pochyb o sobě. Prožíval krizi identity. Kdo vlastně je? Proč dělá to, co dělá? A co vlastně opravdu chce? Hledání odpovědí ho zavedlo až do La Jolly, příměstské oblasti severně od San Diega, kde navštívil klinického psychologa a kouče vrcholových sportovců Dr. George Pratta.

Jejich setkání předčilo veškerá Robova očekávání. Dr. Pratt mu rozuměl. Přesně chápal, čím si prochází, a během několika setkání udeřil hřebíček na hlavičku: „Robe, tobě schází skutečný smysl života. Necítíš se hoden svého dosavadního úspěchu. Děláš kde co, ale nic opravdu pořádně. Hledáš zdroj vášně všude venku, ale potřebuješ ho najít uvnitř sebe. Tam máš nevyčerpatelnou studnu ctižádosti, která Ti poslouží jako raketové palivo. Začni žít zevnitř ven.“ Společně pak vytvořili plán, který měl Roba Dyrdeka vrátit do akce, a stanovili si prostý cíl: „Dokázat všem, kteří mu přestali věřit, že se zmýlili!“

Rob proškrtal svůj kalendář od všech zbytečných rozptýlení, která odváděla jeho pozornost od dokonalého zvládnutí svých priorit. Vyškrtl vše, co bylo spojené s nezdravým životním stylem, pozastavil tucet rozdělaných obchodních nápadů a místo spoléhání se na přirozený talent se pustil do soustavného a zaměřeného tréninku svých dovedností. V té době podruhé v životě otevřel knihu Myšlením k bohatství. Poprvé ji četl před šesti lety, ale tentokrát se jí rozhodl držet jako návodu. Začal měnit svoje myšlení a zvyky a s nimi se začal měnit celý jeho život.

Nový cíl a obnovená vášeň pro sport se staly pohonem rychlého růstu Robovy kariéry. Byl jako Fénix. Z uštědřeného políčku od DC, který zprvu Robovi způsobil deprese, se stal katalyzátor řetězové reakce inovací, pro které se s ním DC rozhodlo spolupráci prodloužit. Pod vedením Dr. Pratta a s principy z Myšlením k bohatství si vypěstoval sebeuvědomění, díky němuž mohl fungovat na 150 % ve všech aspektech života – na skateboardu, v kanceláři i ve svém osobním životě. A co bylo ze všeho nejdůležitější – naučil se být šťastný.

O dekádu později, ve věku, kdy jeho vrstevníci končili s profesionální kariérou, byl Rob stále na výsluní. Tvaroval kulturu skateboardingu a dokonce v něm stanovoval nové světové rekordy. Jeho reputace sílila a všichni kolem něj si cenili jeho spolehlivosti a oddanosti. Byla to jen otázka času, než ho osloví někdo z médií, aby měl svou vlastní show v televizi.

Na začátku roku 2006 se Robovi na displeji telefonu rozsvítilo neznámé číslo. Se zvědavostí zvedl. Byl to producent z MTV a pozval ho na oběd. Chtěli ho do vysílání. Dali mu rozpočet a řekli, ať popustí uzdu své představivosti. A zní vzešly dva veleúspěšné pořady, ve kterých Rob sám hrál hlavní roli: Rob & Big a Fantasy Factory. První zmíněný se dočkal tří sérií a druhý sedmi. U toho Rob také vytvořil, vydal a namluvil animovaný seriál Wild Grinders a zapojil se do vývoje četných videoher.

Jeho sláva a úspěch byly důsledkem k dokonalosti ovládnutých principů Myšlením k bohatství. V roce 2010 Rob založil mezinárodní soutěžní sérii Street League Skateboarding, která vítězům nabídla největší finanční odměnu v historii
sportu a byla vysílána ve 198 zemích světa v přímém přenosu. Robovou vizí bylo, že díky SLS bude skateboarding přijat konvenční společností jako skutečný sport, a ne jen jako zábava teenagerů. A zafungovalo to! Dokonce tak dobře, že byl skateboarding zařazen na letní olympijské hry s debutem v roce 2020.

V MTV se toho Rob hodně naučil o mediální produkci a své nabité zkušenosti a dovednosti se rozhodl uplatnit ve vlastní produkční společnosti, kterou pojmenoval Superjacket. Věděl, že když vytvoří dobrou show, vybuduje si na vysílacích právech, reklamách a sponzoringu obrovský příjem. Stačilo naplánovat tu správnou strategii a vychytat, na co se lidé chtějí dívat.

Jeho ambice byly velkolepé a trefil se přímo do středu diváckého terče, když stál u zrodu oblíbených pořadů The Dude Perfect Show a Ridiculousness. A jeho tažení světem médiální zábavy pokračuje nezastavitelným tempem dodnes.

Ze všech jeho úspěchů je ale pro něj tím největším Dyrdek Machine, kapitálová společnost, kterou založil v roce 2016 jako podnikatelský inkubátor pro začínající firmy. Roky strávil přípravou – čerpal ze svých vlastních zkušeností i ze zkušeností nejchytřejších lidí, které dokázal najít a s nimiž spojil své síly. Dyrdek Machine pomohla už desítkám jednotlivců i firem s rozjezdem jejich inovativních nápadů a produktů.

„Vytvořili jsme unikátní obchodní systém, o kterém věříme, že je pro všechny strany výdělečný, partnerství je udržitelné a smysluplné. Pomáháme začínajícím firmám vybudovat jejich značku, produkt, design i vizi. Učíme je leadership a pomáháme jim najít ty správné zákazníky,“ říká Rob o svém srdcovém projektu. Ale aby se začínající podnikatel nebo firma kvalifikovali do Robova byznys inkubátoru, musí prokázat, že ve svém životě a obchodním záměru naplňují 99 podmínek, které jsou vypsané na stěně ve vstupní hale na ústředí Dyrdek Machine. Mnohé z nich čerpají z principů z knihy Myšlením k bohatství.

Dnes ve svých 46 letech pracuje Rob Dyrdek ze střešní kanceláře v Beverly Hills s 360° výhledem na jedno z nejoslnivějších měst na světě. Knihu Myšlením k bohatství považuje za hlavní příčinu svého soustavného růstu a nadále
pokračuje v jejím studiu. Jeho životní zaměření má jenom tři aspekty:
1) Vytvářet láskyplné prostředí pro svou rodinu
2) Pracovat pouze na tom, čemu opravdu věřím
3) Zdokonalovat své myšlení a schopnosti

Pro svůj život si také sepsal to, čemu sám říká „manuál rytmu života“, který udržuje jeho studnu energie stále naplněnou. „Jde o to postavit celý svůj vesmír na tom, že člověk je svým nejlepším já, prožít každý den s energií a prostě být šťastný. To je to, co vám dá skutečnou svobodu,“ vzkazuje všem. A pokud jde o jeho spolupráci se značkou DC, tak ta nakonec trvala dlouhých 23 let. Rob pro ně navrhl 29 modelů bot, kterých se prodaly milióny párů, a z každého z nich mu přišla tučná provize.