Sedm otázek: Petr Casanova

Sedm otázek: Petr Casanova

Rozhodli jsme se během krize požádat o rozhovory některé inspirativní osobnosti, které si zakoupily Program Myšlením k bohatství, a zeptat se jich, jak k této době samy přistupují a co by poradily druhým.

Petra Casanovu snad ani není třeba představovat – založil First Class, založil Business Leaders, jeho knihy se prodávají po desítkách tisíc. Co je ale nejdůležitější, že je jednou z největších pozitivních hybných sil v naší zemi. Po více než deset let pomáhá lidem v Česku uzdravovat mysl i duši. Ovlivnil životy stovek tisíc lidí a v tomto rozhovoru ovlivní i ten váš. Čtěte jeho odpovědi pomalu a pozorně. Právě teď totiž vstupujete na diamantové pole moudrosti.




Co je podle Vás úspěch a jaké je tajemství toho Vašeho?

Petr: „Jsem jiný v tom, že úspěch neměřím dosaženým cílem, protože každý z nás má jinou výchozí pozici, někdo se už v tom cíli narodil. Úspěch je pro mě cesta. Překonávání překážek, problémů a výzev. To znamená, že v mém vidění světa bez překážek, problémů a výzev nemůže nastat úspěch. Na žádný vrchol nelze vyjít po vrstevnici. Už tato představa, že úspěch je spojen se stoupáním, námahou a sebepřekonávání, někoho odradí a jiného motivuje. Proto se potenciál úspěšného člověka pozná už v myšlení – v postoji k cestě. Můj přítel Fabrice Kerherve říká: „Nejdůležitější na úspěchu není to, co Ti na konci přinese nebo kolik Ti vynese (cíl), ale kým se (v průběhu cesty) staneš.“


Jaká jedna lidská dovednost (vlastnost) Vás dostala tam, kde jste?

Petr: „Schopnost pamatovat si, že všechno v životě je jako mince. Má to dvě strany, rub a líc. Tak jako u mince nezáleží na tom, kterou stranou ji položíte na pokladní pult, obě strany mají stejnou hodnotu, i negativní životní zkušenost se s odstupem času může ukázat jako užitečná. Navíc, když se díváte na rubovou stranu mince, můžete si myslet, že neexistuje žádný líc. Tak jako když na prožívané události nevidíte nic dobrého, ještě to neznamená, že něco dobrého nelze najít. Někdy stačí jen pootočit minci, tedy podívat se na stejnou věc z jiného pohledu, třeba i z cizího úhlu. Zdá se to jako nic, ale pro člověka, který je bez pozitivní energie, to může znamenat úplně všechno. To je FirstClass.“


Jaká Vám vyvstala se současnou karanténou největší výzva?

Petr: „Pomoci největšímu počtu lidí, s jakým jsem kdy byl konfrontován. Počet fanoušků FirstClassu jen na Facebooku už daleko přesáhl 300 000, v interní skupině pro osobní konzultace, které říkáme FC Klub, je už 15 000 lidí. Mé okolí říká, že jsem přetížený a vyčerpaný, ale mně dává obrovskou energii každý případ, ve kterém se zachrání člověk nebo vztah. Je špatná doba, jako olej na vodu vystupují skryté, neřešené, odkládané problémy. Je ponorka, lidé ztrácejí příjmy, práci, v návaznosti na to kolabují vztahy či jejich sebevědomí. Musel jsem zvýšit kadenci podcastů, živých vysílání, napsal jsem specifickou knihu pro tuto transformační dobu, ale to všechno bude mít hodnotu jen v okamžiku, kdy to pomůže dostatečnému počtu lidí. Jinak to vzniklo zbytečně.“


Jakou jste objevil pro sebe v této době největší příležitost?

Petr: „Svět prochází transformací, která je příležitostí pro každého. Mezi vším uvedu jednu věc. Dobu zla, kterou překonáváme, si můžeme představit jako období temna. Tma má jednu pozitivní vlastnost. Vynikne v ní všechno, co jen trochu září. Kdekdo, dokonce i televize, si začaly všímat lidí, kteří nezištně pomáhají. Čím hlubší je tma, tím jasněji totiž vystupují hvězdy. Obyčejní lidé, které za všedního dne přehlédnete. Malá analogie: Za jasného dne v pokoji také nerozeznáte, jestli někdo rozsvítil, nebo zhasnul. Ale ve tmě ihned vidíte, kdo Vám přináší světlo, a kdo tmu. Jinak řečeno: V těžkých časech poznáte nejen hrdiny, ale i skutečné přátele, partnery, charakter člověka. Jsem za těžké chvíle vděčný.“




Odkud v těchto dnech čerpáte inspiraci a jaká je Vaše filosofie pro těžké časy?

Petr: „Mou inspirací jsou lidé. Každý den mi svěří svůj problém v průměru 300 lidí, to je 9000 případů měsíčně, přes 100 000 příběhů ročně. Za deset let, co existuje FirstClass, jsem prožil snad už milion životních krizí. Poznal jsem, že strachy, pochybnosti a úzkosti často nemají tolik společného s přítomností, kdy se projevují, ale s minulostí, ve kterých vězí skutečná příčina. Jde o ozvěny hlavně dětství, prožitých bolestí a ztrát, které se doposud neuzavřely a tyto rány v citlivých chvílích znovu krvácejí. Dokud se neodstraní příčina, obnovuje se následek. Nejčastěji jde o snížené sebevědomí, strach ze selhání, averzi k riziku, obavu, že nebudu dost dobrý, že nějakou výzvu nezvládnu, že nesplním to, co ode mě okolí očekává. Moje filozofie je ukázat člověku, že všechno, co potřebuje ke své pozitivní změně, už má v sobě, že se naučí uspět, že nevadí, když v sebe nevěří nebo o sobě pochybuje, protože tím překvapenější a šťastnější pak bude, až všechno zvládne. A že to zvládne, o tom nepochybuji. Je zvláštní, že v dnešní době plné mobilů a sociálních sítí lidem chybí někdo blízký, podpora a sebedůvěra. Přitom když ve Vás někdo věří, dokážete víc. I když jste na dně. Už lovci pokladů věděli, že ty nejhodnotnější truhly se nalézají na dně.“


Jakou radu byste dal lidem po čas karantény? Jak Vy sám trávíte čas během ní?

Petr: „Aby nemarnili čas. Aby si protřídili správné hodnoty a cíle. Aby se připravili na to, co přijde, až karanténa skončí. Protože ten čas uplyne tak jako tak, a jak říká Jaromír Jágr: „Vždycky je lepší být připravený než překvapený.“ Já, když mám chvíli volna, stávám se pozorovatelem. Vnímám všechno, co nám bylo během poslední doby odebráno, co ze dne na den přestalo být samozřejmostí, čeho jsme si najednou zase začali vážit, abych si co nejdéle pamatoval, čím jsme vlastně požehnáni, až se všechno zase navrátí a v naší mysli se postupně začne stávat znovu všedním, nudným a bezcenným. Jako procházka bez roušky, jako setkání s přáteli, jako obejmutí s tátou, jako vychlazené točené pivo v oblíbené hospodě. Všechny tyhle poklady jsme dřív měli a neuvědomovali jsme si je. Myslím, že se v prvních dnech po karanténě staneme nejbohatšími lidmi na světě. Ne proto, že bychom měli nejvíc, ale proto, že poprvé zjistíme, že máme vlastně dost.“


Co změníte ve svém životě po karanténě? Změníte nějak svůj přístup k životu?

Petr: „Když mi bylo jednadvacet, zemřela mi máma. Do té doby jsem si myslel, že peníze jsou nejdůležitější hodnota a všechno vyřeší. Ten den jsem pochopil, že nejdůležitější v životě nejsou peníze, dokonce ani zdraví, protože i na Titanicu byli všichni zdraví, ale že je to čas. Čas, který dokážeme využít a naplnit. Od toho dne děkuju „ještě za jednu šanci“ každé ráno, sotva se probudím. Vím, že to probuzení vůbec není samozřejmost, a že se patrně ode mě ještě něco požaduje. A tak to dělám. Dokud se probouzím. Vím, že jedno ráno se to už nestane. A chci, abych jednou byl pro lidi alespoň dobrou vzpomínkou.“


Děkujeme Petrovi Casanovovi, že si našel čas napsat nám své odpovědi. Děkujeme mu také za to, že se First Class stal patronem Programu Myšlením k bohatství. Ale zejména děkujeme za to, že tady Petra Casanovu v Česku máme. Pokud byste se nás zeptali, jakým jedním slovem bychom ho popsali, bylo by to „světlonoš“.


Přijměte také naše pozvání do Projektu Cesta vděčnosti, který je v této době důležitou pozitivní hybnou silou. Právě teď je ten nejlepší čas posunout své myšlení na novou úroveň.


S úctou a přáním štěstí, Tvůrčí tým Programu Myšlením k bohatství a projektu Cesta vděčnosti

Zakoupit Program Myšlením k bohatství Budete jej mít na celý život a bude růst s Vámi



Comments

Login to comment

No comments posted