Proč děti všemu věří a my jim lžeme?

Proč děti všemu věří a my jim lžeme?

Publikováno 1.6.2019 s osobním souhlasem autora pro Program Myšlením k bohatství

Zeptali jste se někdy sami sebe, proč to tak je, že všechny malé děti světa věří čemukoliv, co jim povíme? Uvěří všemu, co si jen vymyslíme, všem příběhům, pohádkám a třeba i tomu, že jim v bříšku vyroste meloun, pokud spolknou jeho semínko. Proč všem těm lžím uvěří a proč jsme jim uvěřili kdysi i my?


Někdo by mohl říct, že děti na to skočí, protože jsou hloupé. Řekl bych, že hloupí jsme spíš my, když jim lžeme a ještě se tím výtečně bavíme. Zašlapáváme tím totiž v dětech něco velmi posvátného. Něco, co bylo kdysi i v nás.


Zamyslete se nad tím, proč se ani po tisících letech falše a klamu, které pohlcují náš svět, nezačaly rodit skeptické děti? Stále sem přichází nové ratolesti s křišťálovou důvěrou v pravdu bez stínu pochybností.


Nebudu vám říkat odpovědi na tyto otázky ani co si máte myslet. To je na vás. Vy sami o tomto ostatně můžete přemýšlet, protože se vás to také týká. I vy jste se takoví narodili.


Povím vám jen svoji úvahu a rád si v komentářích přečtu vaše myšlenky. Rozjímal jsem nad tímto a vracel se k tomu v průběhu let. Pojmenoval jsem to “Tovární nastavení”.


Tovární nastavení je skupina zázračných vlastností, se kterými se rodí všechny děti na světě. Narodili jste se s nimi vy, vaši rodiče, jejich rodiče i všichni, kdo tu byli před námi a budou po nás. Narodili se s nimi všichni lidé, které znáte, které milujete, kterých se straníte, které soudíte, které odmítáte. Všichni jsme přišli na svět v totožném Továrním nastavení.


Nevíme jistě, kdo nám jej dal do výbavy. Víme však jistě, že stejné Tovární nastavení máme bez ohledu na barvu pleti, vyznání či rodnou zemi. A křišťálová důvěra v pravdu je jeho součástí. Dokud nejsme zasažení klamem, dokud nás nezraní a nenakazí lež, vše vnímáme jako pravdu.


Rodíme se vybaveni pro tento svět - se zrakem, sluchem a dalšími smysly, u nichž je patrný jejich účel. Rodíme se s tělem plně připraveným růst, sílit a pohybovat se. U vlasů, zubů, svalů, u všech lze vypozorovat k čemu je máme. Vše nám pro život na světě dobře slouží. Proč nám ale do tohoto světa zůstává vrozena ta neuvěřitelná důvěra a nechápání ničeho jiného než pravdy?


Domnívám se, že ať už je to naše vlastní skrytá inteligence, nebo inteligence, která nás všechny přesahuje, máme pravdu uloženou v Továrním nastavení proto, že je z určitého důvodu nejlepší výbavou, kterou pro život můžeme mít. Mohla by být pravda, že pravda je cesta ke štěstí?


Časem se z každého z nás stal malý či větší lhář. Lžeme sami sobě. Dokonce jsme se naučili bát pravdu říkat. Pravda prý bolí. Jediný důvod, proč bolí, ale je, že jsme se stali závislými na lžích. Nechceme nikoho zranit, a tak lhaní považujeme za projev soucitu a ctnost. Ze lhaní se stala tradice. Lhali jste někdy o tom, kdo že nosí dárky na Vánoce? A k čemu to? Jak je jen možné, že i když největší lhář a lhářka spolu přivedou na svět miminko, narodí se s úplnou důvěrou v pravdu?


Zkusme na chvíli důvěřovat, že v tom Továrním nastavení, s jakým jsme se narodili, je skrytá hluboká moudrost a smysl. Třeba v sobě pravdu máme proto, že má svůj účel, že někam vede. A kam? Můj osobní tip je, že vede k opravdovému štěstí a vnitřnímu pokoji.


Většina lidí na světě po štěstí vědomě či nevědomě pátrá a hledá ho vně sebe, ve světě, ve věcech, v druhých. Ale tam ho najít nelze. Ono je skryto v nás pod nánosem převzatých i námi vymyšlených lží, rolí, předstírání a nepřiznání. A snadno vidíme ten trám lží v oku druhých a přejeme si, aby ho odložili.


Jeden člověk by třeba díky vám ten trám lží mohl odložit. Jednoho to lhaní třeba můžete odnaučit. Jeden se s vaší pomocí může vrátit k Továrnímu nastavení a vydat se na cestu ke štěstí a pokoji. Ten jeden člověk jste vy. Vykročit může každý jeden z nás. Tak, že začne být sám k sobě naprosto upřímný (aniž by to chtěl po druhých) a začne si přiznávat všechny své odstíny lží, které denně obléká. Bude to dlouhý seznam a bude těžké si to přiznávat a čím hlouběji půjdete, tím více překvapení vás čeká, ale nebojte - to nejste vy. To jste se naučili ze světa. Ve vašem továrním nastavení to nebylo. Tam byla jen pravda.


Lež je pramen neklidu a hněvu. Co bude až začne vysychat? Uvidíte. Nemám patent na pravdu a má pozorování se s časem rozvíjí. Nejsem v cíli. Jsem na cestě. Třeba se na ní někdy potkáme. Do té doby ... (S)mějte se krásně.


Petr Štěpánek


Zakoupit Program Myšlením k bohatství Budete jej mít na celý život a bude růst s Vámi

Líbí se vám Program Myšlením k bohatství? Potěší nás Vaše hodnocení na Facebooku ♥



Comments

Login to comment

image Ondřej & Míša

S Ježíškem podle mě velmi záleží na tom, jak tuto entitu dětem interpretujeme. Naši rodiče nám ho vykreslili jako lítajícího panáčka za oknem, tedy jakousi jinou, od nás oddělenou bytost, která se používá jako nástroj na vydírání děti (buď hodný, jinak ti nic nepřinese).
My naše děti učíme, že kousek Ježíška máme v srdci každý z nás (jakou součást továrního nastavení) a že On a my jsme tedy vlastně jedno. Jsme spojení. Proto i my, po Jeho vzoru, můžeme dávat pod stromeček dárečky. A když pak přijde chvíle, kdy dítěti někdo vysvětlí, že žádný Ježíšek není a že "ty jsi Ježíšek", není to nic šokujícího, kvůli čemu by se mělo cítit obelhané - ono už přece ví, že každý z nás jsme trochu Ježíšek. I ono totiž už dostalo příležitost nějaký ten dáreček pod stromeček věnovat, tak jak to dělá ten Ježíšek (v nás).
S touto filosofií jsme zažili krásný plynulý přechod v lásce a důvěře k tomu, že i děti mohou dávat dárečky. Tak se pojďme s dětmi naučit, co ten Ježíšek za svého života dělal pro druhé lidi, a buďme taky tak trochu Ježíšek. Nejen na Vánoce, ale 365 dní v roce.
Jinak tleskám, Petře, fenomenální práce! Jsi skvělý spisovatel a myslitel ♥

image Ondra Olmík

Co vidí jeden, druhý může vidět jinak. Navíc zkuste říct pravdu ženě, když se Vás zeptá jestli je tlustá...
Někdy pomocí lží dovedeme změnit neúspěšného člověka, na úspěšného (samozřejmě platí to i naopak).
Myslím, že je ideální sundat růžové (nebo černé) brýle a začít vnitřně vnímat skutečnost takovou jaká je, bez příkras i bez strašení, jinými slovy nelžeme sami sobě.