O cestě k bohatství s Michalem Rückelem

O cestě k bohatství s Michalem Rückelem

Poprvé jsem si Michala Rückela všiml, když sdílel na svém Facebook profilu nadšené dojmy z Programu Myšlením k bohatství, který si zakoupil a ihned shlédl a studoval. Objevil jsem jeho oficiální stránky a čím více jsem se o něm dozvídal, tím více jsem s ním chtěl udělat rozhovor pro Myšlením k bohatství a zeptat se ho na věci, na které se jej jiní neptali. Rozhovor jsme uskutečnili v dubnu 2019 a nyní si můžete přečíst přepis jeho velké části.



...a já se opravdu těším na to, co se dnes dozvím.


Snad to bude stát za to, protože já jsem si do třiceti let připadal jako člověk s frustrací a výčitkami, že jsem ještě nikdy nezačal pracovat, a že nic nedělám. A vůbec jsem si přitom neuvědomoval, že jsem toho udělal spoustu, a že ten pocit mám jenom proto, že nechápu, že dělám jen to, co mě baví. A tím jsem sám sebe trýznil.


Takže ty jsi to nepovažoval za práci, protože tě to bavilo a užíval sis to?


Většinu věcí ano. Samozřejmě jsou i momenty, kdy musíme udělat něco, co nás až tolik nebaví, abychom se posunuli více v tom, co nás baví. V podnikání je to tak, že člověk jde nahoru a dolů, ale na druhou stranu to je zase vzrušující.


A takhle jsi to měl nastavené vždy?


Vždycky to tak nebylo. Když to vezmu od začátku, tak pocházím z běžné české spíše chudší rodiny, kde i přes velkou lásku a podporu rodičů nezbývaly moc peníze na kupování věcí, které bychom chtěli. Bylo spíš jen na to, co jsme potřebovali. To ve mně vytvořilo v dětství určitý pocit frustrace až posedlosti tím, že až jednou budu velký, tak musím být bohatý, abych si mohl kupovat, co budu chtít, a byl šťastný. Jenže jsem nevěděl jak na to. Když jsem se v 15 letech rozhodoval, čím budu, tak dle mého výběru bylo jasné, že jsem byl tak nějak mimo - protože vojenská střední škola a obor dělostřelectvo by asi nevedlo ani k bohatství a ani k tomu, abych byl šťastný.


Naštěstí mě bujarý život při studiu na vysoké škole v Pardubicích nasměroval do světa obchodu a byznysu (konkrétně přímého prodeje), kvůli kterému jsem i následně přes nelibost rodičů svoje studium ukončil a začal naplňovat svůj velký dětský sen stát se bohatým. Mylně jsem si v tu dobu myslel, že abych něco znamenal ve světě, ve kterém žijeme, tak musím být předně materiálně úspěšný, bohatý a nejlépe na to mít ještě nějaký papír (titul), abych měl potvrzené, že opravdu někdo jsem, jak si z toho dělá srandu Jaroslav Dušek.


V Business Animals o tobě psali, že jsi byl ve věku dvaceti čtyř let dolarový milionář. Mě by zajímalo, jak jsi ten první příliv finančního bohatství ustál. Jak zpětně vnímáš sám sebe?


Obchod mi šel, a jak víme, v obchodě se dají vydělat zajímavější peníze, než v zaměstnání. V obchodě to prostě jde, tam to není dané časem ani věkem, ale umem. Poměrně v mladém věku jsem dosáhl velkého úspěchu. Vydělal jsem miliony dolarů a konečně si mohl koupit drahé bydlení, auta, hodinky, dokonce jsem si zaplatil i studium MBA, abych měl onen zmiňovaný papír (titul) na to, že někdo jsem, a víš co se stalo s mým pocitem štěstí? Paradoxně úplně prd.


Nepociťoval jsem nijak velký rozdíl oproti tomu, kým jsem byl před tím, než jsem zbohatl. Byl jsem to pořád já jen s drahými věcmi a titulem. Tím jsem si sice splnil velký dětský sen, ale byl jsem překvapen, že se nic moc nestalo. No a tak jsem si řekl, že mi ke štěstí chybí ještě rodina. Požádal jsem dlouholetou partnerku o ruku. Vzali jsme se, založili rodinu a zanedlouho přivedli na svět 3 zdravé kluky. A to už bych přece měl být šťastný ne? Měl jsem fungující byznys, rodinu a vše po čem jsem toužil a i přesto mi pořád něco chybělo a já nevěděl co. A tak jsem opět spadl do frustrace až zklamání, že nejsem trvale šťastný, a přes týden jsem sklouzl k životu byznysem a o víkendu trávením času s rodinou. Jenže děti byly malé, moc toho s nimi ještě dělat nešlo a já tak začal vyhledávat různé povyražení, které mě měly vytáhnout z té “nudy”. Doslova jsem utíkal z reality tím, že jsem vyhledával různé pitky a večírky, ze kterých jsem se vracel druhý den, pak několik dní střízlivěl, až jsem se málem rozvedl, ztratil byznys a možná kdybych pokračoval, tak za nedlouho i zdraví. A to jsem měl peníze, úžasnou rodinu, a přesto to bylo málo… klamal jsem sám sebe a omlouval se tím, že když to dělají i ostatní, tak je to přeci normální. Propadl jsem se ve svém životě až na úplné dno.


Naštěstí jsem v nejvyšší čas uposlechl svůj vnitřní hlas, který mě zřejmě zachránil před neštěstím do kterého jsme se řítil, protože jsem si začal čím dál více uvědomovat, že takhle žít nechci. Doslova jsem měl sám ze sebe pořád horší a horší pocit ... a tak jsem začal hledat cestu kudy dál. No a kdo hledá, ten najde, a já našel v internetovém vyhledávači knihu od Roberta Zagozdzona “Cesta k sobě” (bylo to přesně jak podle toho pořekadla “Když je žák připravený, učitel se objeví”), kterou když jsem přečetl, tak jsem zjistil, ze řeší přesně všechny problémy, ve kterých jsem se potácel, a cítil jsem vnitřní touhu jít dál a zjistit více. Roberta jsem tedy kontaktoval a zjistil, že pořádá workshopy po celém světě za účelem objevení sebe sama a nakonec se mi s nim povedlo domluvit na workshopu pro česky mluvící lidi, kam jsem později se skupinou 20 nejbližších přátel jel. A tento workshop společně s dalšími učiteli doslova změnil celý můj život - pomohl mi najít sebe sama, můj smysl života, moje poslání tím že mi ukázal, jak nahlédnout do vlastního nitra, na chvíli se zastavit a ponořit se do sebe sama. Byl to tak silný zážitek, že jsem přestal téměř pít alkohol, jíst maso, začal jsem se více hýbat, protože jsem pochopil, co mi energií dává a co mi ji bere, a také jsem se naučil být sám se sebou v meditaci. Dokonce jsem ve firemních prostorech zřídil místnost pro meditace, kde si pravidelně čistím hlavu. A tato změna neměla vliv jen na můj vnitřní svět, ale velmi se změnil i můj zevnějšek, kde jsem jako vedlejším efektem toho všeho během 3/4 roku shodil téměř 17 kg, až se mě lidi opatrně ptali, jestli nemám nějakou vážnou nemoc. Jenže opak byl pravdou, já měl pocit, že jsem se právě uzdravil.




Od té doby po té celkové změně pro mě svět jakoby ožil. Uměl jsem si vychutnávat přítomný okamžik a i maličkosti našeho života. Bylo to jako by jsi doposud znal jen černobílý svět a najednou byl plný barev.


Jaké otázky by si podle tebe lidé měli položit, aby došli k vnitřnímu poznání?


V první řadě je potřeba se začít učit zastavovat z této uspěchané doby a vyklidňovat se třeba pomocí meditací. Dávat si schůzky sami se sebou. Začít využívat ticha kolem sebe a klást si ty správné otázky typu co mě v životě baví, jaké činnosti milují, co jsou mé talenty, hodnoty nebo co mě naplňuje a co bych dělal i zadarmo, kdybych nemusel řešit peníze? Zkrátka více naslouchat svému vnitřnímu já. Tomu se v dnešní době spousta lidí brání. Je až smutný, že většina lidí věnuje více času plánování své letní dovolené než plánování vlastního života. V každém případě je potřeba chtít překonávat sebe sama. Sezením doma u televize nikomu poslání do klína nespadne.


Kdy nakonec přišla ta vnitřní radost a nalezení svého poslání?


Přišlo to v momentě, kdy jsem přestal tolik řešil svůj vnější svět, to okolo mě a začal více poslouchat svoje vnitřní potřeby, napojovat se na své nitro. Od té doby se to absolutně zlomilo. Já jsem určitým způsobem některý symptomy toho svého poslání měl i předtím, aniž bych si to uvědomoval. To kde se v životě nacházíme není náhoda. Všechno v našem životě vyúsťuje v naše vědomé rozhodování, které nás dovede tam, kde máme v danou dobu být. Poslání je to, co člověka naplňuje, co je jeho vášeň, co miluje a co by dělal i zadarmo. Moje absolutní životní posedlost je touha jít dál v osobním rozvoji, v posouvání sebe sama, ale i ostatních. Proto organizuji neziskové workshopy a semináře s velkými učiteli, kteří mi pomohli.


Vzpomeneš si na nějakou situaci, která se zkraje jevila jako náhoda, ale postupem času se ukázalo, že má veliký přesah?


Nejhezčí ukázka toho, jak to funguje je setkání nás dvou. Člověk totiž v životě nedostává to co chce, ale co potřebuje. To, že se některým lidem svedou jejich cesty dohromady se dá vysvětlit také působením jejich energií, které vyzařují. Tímto způsobem si přitahujeme do života věci i lidi, které chceme. Do života přitahujeme věci, na které nejčastěji myslíme. Ale jsou i situace, kdy jsem v životě mnohokrát něco chtěl strašně moc, moc jsem pro to obětoval a pak to nevyšlo. Nedokázal jsem to pochopit a trápil jsem se tím. Dneska už vím, že pokud se věc vyvine jinak, než původně chci a to i přes to, že jsem pro ni udělal maximum co jsem mohl, tak mě to už netrápí a nemrzí, protože vím že to tak má prostě být. To, že zrovna v tu chvíli nevím, proč to tak je, není nic špatného, protože i nevědět je krásné. Zároveň totiž ale vím, že za nějakou dobu určitě zjistím, proč to tak mělo být.


Jeví se mi to tak, že firma, kterou jsi založil, je poháněna smyslem a přínosem pro druhé lidi. Jakým způsobem pracujete s osobním rozvojem?


V žádném případě není dobré posouvat lidi tím, že na ně tlačíme nebo se snažíme vidět chyby, které sami nevidí, a tím na ně vyvíjet tlak. Můj největší přínos do rozvoje společnosti je ten, že se snažím rozvíjet sám sebe a snažím se jít příkladem. Moji největší životní vášní je osobní rozvoj. Neustále vyhledávám a jezdím po zajímavých workshopech, setkávám se s velkými učiteli a kouči tohoto světa a v případě, že mi nějaký opravdu pomůže se posunout v životě dál, tak si neumím jeho učení nechat jen sám pro sebe. Mám obrovskou potřebu se o těchto učení podělit i s ostatními tím, že organizuji přímo s daným mentorem seminář nebo workshop.


Kdybys měl vyjmenovat knihy, které tě opravdu zásadně ovlivnily. Které by to byly?


Rozhodně mezi ně patří Myšlením k bohatství, Cashflow kvadrant od Roberta Kiyosakiho, Cesta k sobě od Roberta Zagozdzona, ale i knížka od Marka Dzirasy Cesty k poznání. Pak knížky Jistou cestou k bohatství, Jistou cestou ke skvělosti a Jak člověk smýšlí. Já jsem za život přečetl desítky knih. A každá z těch knížek v člověku zanechá určitou stopu, některá mi dala víc, některá míň. Nechci říct, že některá díla jsou větší nebo menší. Z každého jsem si něco odnesl. Já jsem za život poznal to, že když jsem některou knížku přečetl znova, tak jsem objevil nové věci. Když jsem jí přečetl s odstupem deseti let, tak jsem objevil zase něco, co předtím ne. Například Myšlení k bohatství by člověk mohl číst nebo vidět několikrát a pokaždé v tom objeví další a další věci.


Po shlédnutí filmu Myšlení k bohatství nastal absolutní zlom v jedné věci, kterou jsem si uvědomil. Mluvil o tom Bob Proctor. Uvědomil jsem si, že je potřeba, aby se moje úloha ve společnosti vyhranila určitým směrem – čím více budu specifikovat to, co chci dělat a v čem se budu rozvíjet, tím lepší v tom budu. V Myšlení k bohatství bylo krásně řečeno, že pokud se někdo chce stát mistrem v dané oblasti, je potřeba, aby tomu obětoval deset tisíc hodin, což je cca 4 roky života. Málokdo má takovou vytrvalost pro jednu jedinou věc. Já jsem si díky tomu uvědomil spoustu věcí. A jako první jsem si rozdělil svoje úlohy s novým obchodním ředitelem Petrem Sichrovským, který dříve působil jako generální ředitel v Xeroxu nebo v IBM na pozici obchodního ředitele. Předal jsem mu určitou činnost, kterou jsem dělal spíše druhořadě. Díky tomu jsem se jasně vyspecifikoval v tom, co miluju a co mě baví, což je rozvoj obchodní skupiny o ty správné lidi a jejich vlastní osobní rozvoj. Minulý rok se k nám do firmy hlásilo asi 2300 lidí, z toho jsme jich nabrali 101. Je tedy jasně vidět, že k sobě pouštíme jen ty lidi, které opravdu chceme a kteří s námi rezonují.


To mi hodně připomíná kapitolu mozkového trustu z knížky Myšlení k bohatství, ve filmu o tom mluví Barbara Corcoranová. Vnímáš své kolegy a partnery ve firmě jako součást svého mozkového trustu?


Já si myslím, že tajemství úspěchu naší firmy je v tom, že jsme neuvěřitelně týmoví. Každý zastává určitou úlohu a nehrajeme si na sólisty. Já sám ve firmě rád každému nabízím tykání, protože vůbec necítím jakoukoliv nadřazenost vůči komukoliv. Já si myslím, že stejně tak, jako já mohu pomoci firmě, když budu ze sebe vydávat to nejlepší, tak jí může pomoci i operátorka, poradce, člověk na administrativě nebo dokonce paní, která nám uklízí toalety, pokud svojí práci bude dělat, jak nejlépe bude umět a bude se snažit o neustálé zlepšení své činnosti.Já se pak cítím na úplně stejné úrovni jako je ona, protože děláme oba skvěle svojí práci bez ohledu na to, co děláme. Cítím se jako stejné kolečko v týmu, jako všichni ostatní a velmi si vážím všech lidí, kteří si do společnosti nechodí odbít čas, ale neustále přemýšlí, inovují a neustále se zamýšlí nad tím, jak mohou jednotlivé okruhy své činnosti zlepšit.


Připomíná mi to Elona Muska, který když zakládal SpaceX, kosmickou dopravu, tak až do tisícího zaměstnance měl se všemi osobní setkání, všechny přijal osobně. Chtěl si být u všech jistý, že rozumí poslání a tomu, že všichni pracují na jedné vizi. Čím je vaše vize unikátní?


Nevím, jestli je unikátní. Jen je smutné, že v dnešní době je spousta lidí hnáno jenom chtíčem rychlého vydělání peněz. Ale finanční poradenství, pokud do něj jde někdo jenom za účelem rychlého zbohatnutí, tak to není ta správná cesta. Tento obor já vnímám spíše jako poslání, kterým můžeme pomáhat ostatním lidem zlepšit životní úroveň. K tomu, ale musíme i tímto způsobem uvažovat. My tedy chceme lidi, kteří předně zdravě smýšlejí. Ty co chtějí pomáhat lidem dělat lepší život a nevadí jim, že bohatnout budou ruku v ruce s tím, jak budou bohatnout i jejich klienti. Naše mise je tedy pomáhat lidem zdravě a správně nastavit rodinné finance, aby mohli prožít život v prosperitě a hojnosti. Vize, týkající se lidí uvnitř naší společnosti je spojená spíše s touhou dostat ze sebe pomocí osobního rozvoje absolutní maximum svého lidského potenciálu a díky němu žít bohatý harmonický život.


Když se vrátím k Programu Myšlení k bohatství, ty ses rozhodl Myšlení k bohatství ve firmě propagovat. Prvně sis sám zakoupil program Myšlení k bohatství, byl jsi z něj nadšený, sdílel jsi ho na sociálních sítích. Tehdy jsem si tě poprvé všiml. Jakou roli u vás ve firmě Myšlení k bohatství hraje?


Přál bych si, aby velikou. Myslím si, že všechny lidi s otevřenou myslí může tento film obohatit. Někoho víc, někoho míň. Ale i kdyby to byla jen jedna jediná věc, která by někomu změnila nebo zlepšila život k lepšímu podobně jako mně, tak její obrovský přínos se nedá srovnat s minimální cenovou investicí tohoto filmu. Úspěšní lidé, kteří v tomto filmu vystupují tam nejsou proto, aby vydělali peníze, těch mají dostatek. Ti chtějí opravdu pomoct ostatním lidem nahlédnout pod pokličku tomu, co za tím úspěchem stojí, co jim samotným v životě pomohlo, protože si uvědomují, že tím největším, čím můžeme přispět světové chudobě je to, že pomůžeme ostatním zbohatnout. To se mi jeví i jako poslání tohoto filmu. V tom filmu je toho moc co se mi líbilo. Řekl bych, že autoři, kdyby tam dali všechno, co natočili, tak by to bylo na několik hodin, možná dní. Z toho všeho osekali to nejlepší a vznikl tento film.


Líbí se mi to nastavení, které z tebe vnímám. Určitá nadčasová pokora a soustavná ochota se opravdu poctivě zlepšovat. To je vzácné.


Děkuju moc, za to že to říkáš. Osobně cítím, že budu věčným studentem až do konce svého života. Člověk se nemusí učit jen od opravdu úspěšných lidí. Přijde mi, že skoro každý člověk, kdokoliv, kdo je v našem životě může být svým způsobem našim učitelem. Já se dokonce učím i od svých malých dětí, kterým je dva a pět let. Člověk, když vidí, jak vnímají svět, radují se z maličkostí a jak úžasně reagují na vnější okolností, tak mi přijde, že takhle jsem jako malý také uměl žít. A mrzí mě někdy, že dnes už to neumím nebo jsem se to odnaučil a oni mi často pomáhají se vracet zpátky k dětské čistotě a dokonalosti. V momentě, kdy se člověk naladí na jejich vlnu poznávání světa, kdy ještě nemají osvojené špatné návyky toho všeho co se často naučíme od dospělých v průběhu našeho života, tak zjišťujeme, jak je to úžasné. I malé děti tak mohou být našimi velkými učiteli.


Povídal jsem si s Michalem i o mnoha dalších věcech. Není to člověk pouze vznešených úmyslů, je to člověk vznešených činů. Jeho velkou vášní je nyní pořádat workshopy s učiteli vnitřního rozkvětu a všechen zisk z nich věnuje na dobré účelyhttps://www.michalruckel.cz/


Zakoupit Program Myšlením k bohatství Budete jej mít na celý život a bude růst s Vámi

Rozhovor pro Myšlením k bohatství vedl: Petr Štěpánek

Zpracování do textové podoby: Petr Adamec


Foto: Michal s manželkou Lucií a jejich třemi syny

Comments

Login to comment

image Ondřej Pavlas

Skvělý rozhovor. Přesně takový příběh včetně poodhalení osobnosti a kroků z té cesty, kterou si Michal prošel a kam směřuje, si chce někdo jako já, kdo se na takovou cestu vydal, ale občas si není jistý, jde-li správně ke svému cíly a zda jeho cíl vychází opravdu z hlouby jeho touhy, přečíst.
Děkuji.

COPYRIGHT 2019 VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA